Královské dílny

 

Člověk je člověk.
Musí si na sebe dávat pozor, i když zná přesně svou cestu, není mu to nic platné. 
Tu ho zláká krásný výhled, tam se natáhne aby si utrhl jablko odpočine si ve stinném hájku. Když si může vybrat, lehko přestupuje na snadnější cesty a uvyká pohodlnější chůzi. Zpátky na svou zarostlou trnitou a kamenitou cestu to jde hůře. Lépe se mu kráčí za zlatým kočárem, než ve společnosti chudých poutníků.

Ale prospívá mu, když se již nemusí toliko hýbat, aby sobě obstaral byť i jen skromné živobytí?
 Hojnost na Zemi byla vždy jen dočasný jev. Něco jako zkouška zralosti. Obstojíme nyní?
Často je dnes slyšet rozum se svým krédem.
“To se nevyplatí” “to nikdo nezaplatí” “to není výhodné!” 
Přitom se obracíme s obdivem  na naše bližní, kteří “něco” umí, baví je to i trochu živí.
“Měli štěstí”, říkáme. Ale je takový odsudek spravedlivý? Neponižuje nás samotné?
S podivem čteme o dobách našich pra pra.. Jak to mohli zvládat
Jakoby vytvořit hodnoty vlastníma rukama bylo by něco nadpřirozeného.
Opatřit si základní životní potřeby, aniž by člověk šel do práce, tam “něco” udělal, aby vyzískal žold a pak si vše potřebné koupil v samoobsluze, to věru stalo se archaismem.

 

 

Řemeslo má zlaté dno, říkalo se. Proč je to dnes jinak? A je tomu jinak?

Na co jsme to jako lidé zapomněli? 

 

 

Opakování je matka moudrosti, pojďme si spolu zopakovat, jak to bylo dřív.
Pojďme si předvést co kdo z nás umí.
Pojďme se učit, co nikdo z nás neumí. 
Pojďme tvořit pro společný užitek.

Hledejme cestu do Královských dílen – povstaňme ve svém díle,

žijme opět našemu Pánu ke cti a radosti!

 

 
 ,

 

error: Content is protected !!