Cesta k posledním slovům Irmingard na Zemi
Udržujme se v ochotě učit se a měnit. Nezastavovat se, a navzdory všemu vždy hledat správnou cestu.
Držme se touhy po čistotě ve všem svém jednání.
V šíření Slova panuje dnes na Zemi velmi podivný zvyk.
Ačkoliv víme že nic nemá být dáváno bez vážného přihlížení k zákonu vyrovnání, je dnes to nejvyšší dostupné volně a snadno každému, aniž by za to musel vydat jakoukoliv protihodnotu. Člověk který by vlastnil perlu, jistě by ji dobře uschoval před malými dětmi. Kdyby musel za každé poskytnuté slovo zaplatit, také by byl jistě spořivější.
U duchovních perel však rozhazuje rád, neboť se mu v kapse neztrácí a také nedokáže dohlédnout, jaké dopady může neuvážené vycházení vstříc přivodit.
Připusťme, že myšlenky, které vedou majitele stránek a sbírek přichází jen z dobrého lidského chtění.
Může to zabránit škodě, která tím musí vznikat při nedodržování Božích zákonů?
Je téměř jisté, že v čase, kdy se šířil ponejvíce živý vzor a samizdat, a opatřit si knihu souviselo již s pokročilým úsilím, panovalo ke Slovu více úcty, než jak je tomu dnes při snadné dostupnosti velikého množství duchovních textů a při veškeré technické vymoženosti množení a předávání.
Nehovořme zde o případech doslovného “drobení díla” a “vykládání Slova”.
Ani o půtkách, cenzuře, šíření nejrůznějších překladů, mísení s přednáškami i s názory od Světla odvrácených duchů a podobnými složkami dnešní duchovní bižuterie.
Mluvme zde pouze o lidech, ke kterým chceme sami patřit, o vážných a čestných stoupencích, o bratrech ve Slově, kteří vždy hledají společnou řeč ve Světle Pravdy.
O těch, kteří si chrání dobrou vůli, a chtějí volit jen světlé cesty. Pánova Vůle je jim nadevše.
Jak tedy my přistupujeme k Vůli, která je nám známá? Kde všude jsme povolili a kde se přizpůsobili vládnoucím názorům a rozumovým argumentům.
Kdy jsme se podvolili, abychom se zavděčili, nebo abychom nezůstali osamoceni.
Každý dnes může získat dostatek poznání, aby rozeznal, nakolik je dodržována Pánova Vůle.
Ano, mnohé je součástí sklizně a patří to k této době.
Chraňme se ale, abychom se udrželi v ochotě se učit a měnit. Abychom jednali vždy podle svědomí a ne podle naší pohodlnosti.
Abychom se nenechali strhnouti nejasnými proudy i od dobrých lidí, kteří ale sami potřebují uzrát a poznat správnější stanovisko.
Ke všemu, co k nám přichází, bychom měli přistupovat s bdělostí.
Co je dáváno Světlem, tam nemůžeme být nikdy dost bdělí.
Co se týká ducha, týká se života a smrti. Zde je jen nejvyšší vážnost naší záchranou.
Především se naučit připouštět, že mnohému nemusíme rozumět správně, a to i když necítíme nejasnost.
My, kdož nyní prosíme o možnost poznat odkaz slečny Irmingard v českém překladu, vezměme na vědomí, že tato slova byla určena nositelům kříže. Tedy ne každému, kdo si přeje je poznat.
Nést Kříž, býti Světlu zpečetěn, není jen vnější označení. Zpečetěný obdržel též zvýšenou duchovní sílu.
Spojení s Pravdou. A nestane-li se nevěrným, tedy i jistou schopnost širšího nazírání.
Žel dnes i sebemenší schopnosti používá lidský duch jako měřítko oprávnění zacházet se vším dle svého uvážení, hovořit o všem a činit si názor na vše, aniž by uvážil, že toho nemusí být vůbec schopen, neboť slova, ve kterých je zakotven život nebo smrt, dokáže slyšet jen podle své úrovně a ne vždy tak, jak je mnohem vyšší duch, nebo dokonce Duch Pravdy lidem dal.
Tak i Pánem dané varování, že jakékoliv slovo vyřčené proti paní Marii a slečně Irmingard je osobním útokem proti němu samému, berou mnozí na lehkou váhu, jako tak mnohý tichý pokyn Světla.
Tedy přijímá velikou odpovědnost ten, kdo Slovo a jeho součásti předává neuváženě dále ze své vlastní vůle komukoliv, aniž by se namáhal poznat skutečný niterný stav a zralost tázajícího.
Netrpělivost, je nositelkou zkázy tam, kde je předbíhán přirozený a tedy Bohem chtěný vývoj.
Vzdělat se, jak jen je nám možno, abychom mohli jednat správně, vyžaduje osobní úsilí. Námahu.
O jistotu v konání se člověk sám připravil svou svéhlavostí, získat ji zpět může jen velikým duchovním úsilím, ne samotným rozumem. Bez této jistoty není přesvědčení a my potřebujeme mít v základních věcech našeho života jistotu.
Nezapomínejme přitom, že většina našeho vědění nemusí vůbec patřit jako pečeť našemu duchu, ale utkvěla pouze v naší paměti.
Důležitým klíčem vzestupu je porozumění trojímu působení Boží Vůle.
Toto poznání je nepředatelné a musí je prožít každý lidský duch samostatně svou vlastní námahou.
Bez tohoto poznání neměl by se nikdo odvažovat dále posuzovat činy a slova Vůle, Lásky a Čistoty.
Je pošetilé vzít pozemská slova Čistoty, postavit je vedle pozemských slov Spravedlnosti, a hledat rozdíly. Je nutné nalézt spojení s tím co je za slovy. Bez tohoto spojení není vidění.
Udržujme si také vědomí, že mnohdy nemáme nejen dostatečné poznání, ale i schopnost nebo i možnost správně posoudit to co k nám promlouvá zakotveno ve slovech kterým rozumíme.
Ochota stále usilovat kupředu, měnit se a včas ustoupit tam, kde jsem doteď zastával mylné stanovisko je cesta.
To může bolet ale s touhou po Světle to nebude nadlouho. Odměna má cenu života.
Mnohé co považujeme za svou pravdu pramení často z unáhleného přebírání lidských výkladů z dob, kdy jsme se ještě probouzeli z našeho spánku.
Výklady a názory druhých lidí jsou zvláště rušivé především ve věcech ležících vysoko nad hranicí naší vlastní schopnosti přijímání, tedy i zkoumání, která je však také naší “pevnou duchovní zemí” pod nohama.
Mnohdy si i sami poskládáme z útržků domněnky, kde nám chybí poznání, abychom rychle přemostili rušivou mezeru a kolem této pasti se snažíme rychle proběhnout. Past však na nás počká a jednou do ní budeme muset spadnout a zranit se. A to podle toho jak vysoko jsme již ve svém okolí vystoupali.
A je to opět naše pokorné chtění, kdo nám přivolá pomocníky, jež nás správně navedou a pomohou opět nalézt své místo ve Stvoření.
Teprve vlastním úsilím rozšířené vědění otevírá možnost vidění.
Pokora, ta veliká hodnota života, nechť nás vždy chrání od vytváření nesprávných obrazů a názorů.
Zralost doby spolu s šířícími se nejasnostmi mezi povolanými duchy otevírá nyní pomocnou cestu tomu, kdo ve své ryzí touze po Světle v bezpodmínečném přijetí díla Poselství Grálu ve Světle Pravdy, poznal kdo je Irmingard, a přeje si proto také znát její odkaz pozemskému lidstvu.
Nechť použije je v pokoře pouze ke svému vzestupu.
Kvůli ochraně mé, i ochraně osoby jenž mi zprostředkovala tuto vzácnou listinu prosím, pokud jste nositel kříže Světla, o zodpovězení poslední otázky:
Proč chcete znát poslední vůli Irmingard?