Dny vděčnosti – Den živé vody

Ve věčné říši Boha Otce není stínů.
Vznikla přece slovy Budiž Světlo a svým mostem sahá až k této malé Zemi.
Od prapočátku bylo vše zalité světlem, jenž zvalo každého tvora k radostnému vzestupu
ke stále vědomější a hodnotnější účasti na všespolečné přítomnosti láskyplné říše Boží. 
Duchovní a bytostné v ní žilo pospolu v míru, a jen k radosti svého Tvůrce

A toto Světlo má nyní opět povstat ve všech částech Stvoření a každý tvor smí se naposledy rozhodnout zda toho chce být součástí. Z milosti Světla i ten který padl. To však nebude bez práce a námahy. Beze změn a pokroku v přístupu ke všemu čím Stvoření je. nejvíce musí se změnit člověk sám.
Ze všeho bytostného které Stvoření obývá je to pouze člověk, kdo přinesl svou vůlí odklonění od štěstí.
Rána beránkova je ranou všech našich duší.

A nyní si uvědomme, že smíme patřit k oné nesmírně omilostněné menšině, která má možnost kráčet po této Zemi vědomým krokem a dál vykoupit Zemi duchovním zlatem kterého máme po ruce kolik jen budeme opravdu chtít.
Neseme poznání, které znamená duchovní svobodu a spásu pro všechny.
Smíme být nositeli změny.

---

Nyní také víme že to nebylo pouze naše štěstí, které se naším pádem do hříchu vytratilo.

Ti, kdo nejvíce nezaslouženě trpěli, jsou právě ti nejvěrnější, praví Boží služebníci, naši věčně dávající přátelé, kteří museli pod vůlí člověka vytvářet formy pravého opaku předobrazů Království dobra a krásy, které jsme jim zůstali dlužni.

A opět i po nejvyšší milosti ze Světla se lidé dostali k hranici, za kterou již ani nejvyšší poznání nevede jejich myšlenky v úctě k bratrství obou království: bytostného a duchovního.
Ale Pán si to tak nepřeje. Nepřeje si abychom žili odděleni, každý pro sebe.
Abychom se společně neradili jak budeme společně dále spravovat tuto krásnou Zemi, na které si přejeme dál žít až k vlastnímu osvobození a dopomoci také mnohým našim duchovním bratrům nalézt začátek cesty k záchraně.

Svým úsilím můžeme zabránit dalšímu utrpení a skáze!

I proto potřebuje lidstvo opět navázat spojení s výšinami, opět nalézt vznešený most, který má očistit svou věrností duchovní ženství a strážit svou bdělostí duchovní mužství.

Aby vzniklo něco velikého, nelze přeskakovat malé kroky které k tomu vedou.
Bez opětovného navázání silných vláken přirozené, prosté spolupráce s bytostným světem pramenící z pravého poznání a živé pokory nemůžeme v pravdě pokročit.
A tak se rodí i tento den k posile a upamatování se na bratrství. Stvrzení společným činem sounáležitosti a naší sestrou vodou.

Den vděčnosti Stvořiteli vyjádřený díkem všem malým bytostným zakotvený společným činem.

Den živé vody.

Výběr místo-času

Průběh tohoto dne má nést svobodu formy, jako je svobodná sama živá průzračná voda.
Společné prožití bude se lišit od místa k místu a to tolikráte, kolik jen duchů se v tento čas přidá v niterné svornosti k uctění Stvořitele tímto činem a k pramenům vod ve své vlasti přistoupí.
Jen jedna forma nechť vodě zůstává.
Okamžik kdy svým životem naplní pohár a na okamžik spočine v tichém objetí tvaru a v upokojení přijme záření modlitby, které do ní vděčné srdce duchovní ukotví.
Poté opět nechť pozvednuta ke rtům pokračuje ve svém pohybu dál, bez zastávky oživujícím svět v nás i kolem nás. Nezastavujme vodu nadlouho!

První den vděku v roce je spojen s lednovou čistotou vody, s tichem a pokojem národa vodních bytostí.
Oni jsou to, kteří ponesou naše slova a city dál po proudu potoků a řek naší vlasti a skrze okolní národy až do moře. Na své cestě nechť požehnaná voda přináší jemnou podporu krajinám i lidem se kterými přijde do styku. Ať hojí, těší a přináší naději podobnou tiché písni chvály Lásky a Světla dobrotivého Otce Všech.
Svornost našich duchovních srdcí nechť je záštitou společného činu.

A tak přesto že se svým vděkem vstoupíme do bytostného chrámu kde nalezneme všechny živobytosti v neoddělitelné spolupráci mezi kterými láska nehledá oddíly, tak v tyto dny to bude živel vody, kterému bude patřit okamžik vědomého činu.

Proto nechť je dějištěm těchto chvil čistá příroda a v ní místo skýtající pokoj i dotek s živou, pohybující se  vodou nejlépe ze Země pramenící.
Bystřinná, nebo pokojná jezerní voda přirozeného druhu je také vítaná.
Bohatě postačí však i každá tekoucí voda, která je součástí celku pozemského vodstva a směřuje toliko k moři.
Osobní přátelství a vztah s vybraným místem nebo studánkou, pramenící z srdce a prožití minulých návštěv, je vždy výhodou.

Dny pro tuto výjimečnou pobožnost spojenou s vděkem Bohu v malých bytostných nebyly určeny náhodně, ale vychází z vědecky podloženého objevu období, kdy voda dosahuje výjimečných schopností své hustoty, vodivosti, léčivosti a trvanlivosti (přepošlu na vyžádání), které již třetím rokem skutečně prověřuji a v těchto dnech dopíjím zásoby lahodné až sladké vody z nedalekého pramene z ledna minulého roku.
Jsou to dny 17, 18 a 19. leden, kdy není důležité který z těchto dní den vděku prožijeme, ale můžeme čin směřovat po dohodě na prostřední z nich, tedy 18. leden.

Převládající pak nechť jsou tři formy dle složení účastníků:

• procházka s vnímavými dětmi pro živou vodu s veselým vyprávěním o pracovitosti neviditelných strážců pramenů a ochránců a udržovatelů řek i veselých nymfách a vodních pannách – předání daru vodě,

• oslavná procházka s poděkováním za vodu s hledajícími otevřenými lidmi, přizpůsobená otevřenosti a poznání přítomných duší

• pobožnost v přírodním chrámu se čtením Pánova Slova a vložením znamení Světla do proudu.*

* na vyžádání mohu přeposlat slova a úryvek Slova, které provázeli přírodní pobožnost v roce minulém. Nechť slouží k vlastnímu hledání ztvárnění této chvíle:

Dny živé vody 17-19 . 1. – promluva u pramene